želva

Společník na hodně, hodně dlouho

Želvy jsou klidná zvířata. Kdo začíná s jejich chovem, bude překvapen, jak jsou chytré a šikovné. Pohybují se zdánlivě pomalu, ale jsou-li volně puštěny, dokážou v mžiku urazit až nepochopitelnou vzdálenost. Želva hlasitě projevuje své emoce, mazlí se, a dokonce reaguje na své jméno.
Nejdéle žijící želvou chovanou v zajetí byla samička želvy paprsčité, kterou James Cook věnoval králi Tonga. Dožila se úctyhodných dvouset let. Ale i nejčastěji chované želvy rodu Testudo, želva žlutohnědá a želva řecká, mohou přežít své majitele. Literatura uvádí jejich průměrný věk od padesáti do stodvaceti let.

Kupujte jen želvu s "papíry"

Chceme- li si koupit želvu, je dobré vyhledat spolehlivého chovatele nebo prodejnu, které jsou zárukou kvality. Zde nám nabídnou zdravá a legálně dovezená zvířata. Podle evropských norem suchozemské želvy rodu Testudo podléhají tzv. registraci. Při koupi želvy požadujeme originál registračního listu, který dokládá původ a vlastnictví želvy. List musí obsahovat fotografii plastronu želvy (spodní části krunýře), jméno a plnou adresu předchozího majitele, datum prodeje, údaje o zvířeti a v neposlední řadě potvrzení příslušného krajského úřadu.

Povolení na chov želv Do čtrnácti dnů od koupě želvy musíme požádat odbor životního prostředí příslušného krajského úřadu o její registraci. Bez řádné registrace se stáváme chovatelem "na černo" a hrozí nám pokuta nebo i zabavení zvířete.

Želvy jsou pro někoho možná překvapivě chytrá zvířata, která například reagují na své jméno

Jak dopravit želvu domů ve zdraví

Cena suchozemských želv se v současnosti pohybuje od dvou do pěti tisíc korun. Záleží ale na velikosti a stáří zvířete, u mláďat je pořizovací cena samozřejmě nižší. Vzhledem k nemalé investici je zájmem chovatele přemístit získanou želvu co nejrychleji a co nejšetrněji domů. K transportu je nejvhodnější krabice naplněná navlhčenými hoblinami nebo novinovým papírem. Dobře se hodí také vystlaný košík převázaný šátkem, aby želva během přepravy nevypadla nebo neutekla.

Terárium

Než se rozhodneme chovat želvu, měli bychom se seznámit s jejich způsobem života a vytvořit jim takové prostředí, které se nejvíce blíží přírodním podmínkám. Také bychom se měli informovat, jaké velikosti želva v dospělosti dosáhne. Suchozemské želvy umístíme ve vyhřívaném teráriu. Jeho rozměry jsou závislé na velikosti želvy. Obecně by terárium nemělo být menší než pětinásobek délky želvy. Jako substrát je vhodný jemný říční písek. Vytápění obstará světelný zdroj a elektricky vyhřívaný kámen. Umístění topení řešíme tak, aby jeden kout terária zůstal chladnější. I suchozemské želvy se rády koupou, proto do terária umístíme mělkou nádrž. Tvar nádrže i hloubka musí umožnit želvě příjemnou koupel, ale i snadný návrat na souš, aby se neutopila.

Podmínky pro život by se měly u želv chovaných v zajetí co nejvíce podobat podmínkám přírodním

Výběh

Všechny želvy jsou náchylné na nedostatek vitaminu D, který získávají pobytem na slunci. Proto je v teplých a slunečních letních dnech umisťujeme trvale do venkovního výběhu nebo alespoň na balkon. Výběh zhotovíme dostatečně vysoký, s částečným zapuštěním do země (želvy se totiž rády podhrabávají). Výběh by měl být zčásti travnatý a zčásti vysypaný pískem. Součástí vybavení je mělká vodní nádrž a budka, aby se želva mohla ukrýt při nepříznivém počasí, či aby se schovala před sluncem do stínu.

Ošetřování

Želvy pravidelně koupeme ve vlažné vodě, nejméně dvakrát týdně. Koupel přispívá k regulaci trávicího systému želvy; ta se během koupele vyprázdní a lépe pak přijímá potravu. Poté ošetříme krunýř speciálním olejem. Nedostatek vitaminu D v zimních měsících kompenzujeme doplňkovými přípravky ve formě rozdrcených tablet nebo v kapkách, které přidáváme do potravy. Pravidelně dbáme na odčervení podáním tablet Helmirazin nebo Banmith Katze.

Ke spokojenému životu potřebují suchozemské želvy chované v zajetí mimo jiné alespoň dvakrát týdně koupel ve vlažné vodě

Krmení

Strava suchozemských želv je převážně vegetariánská. Zeleninu, ovoce, vojtěšku či listy smetanky posekáme na drobné kousky. Pestrou stravu doplníme o tvaroh, natvrdo vařená vejce, vařenou rýži nebo žemli namočenou v mléce. Můžeme zkusit i mleté vařené hovězí maso, ale ne všechny želvy je přijímají. Většinou se želvy urputně drží jednodruhové stravy a jinou odmítají, což později vede ke zdravotním problémům. Na novinky ve stravě je zvykáme postupně. Chce to trpělivost, ale po čase dosáhneme úspěchu. Želvy musí mít stále k dispozici i misku s vodou, kterou často vyměňujeme.

Zazimování

Uložení želv přes zimní období je velmi důležité pro jejich zdravotní stav. Želvy jsou bez zimního spánku vyčerpané a náchylné na různá onemocnění. Před zazimováním želvě snižujeme dávky potravy, až ji přestaneme krmit úplně. Asi týden před zazimováním ji přemístíme do chladnějšího prostředí s teplotou kolem 6°C. Tehdy želva přestane přijímat potravu, vyprázdní se a zahájí zimní spánek. K přezimování je nejvhodnější dřevěná bednička vyplněná vrstvou vlhké rašeliny, písku, mechu či listí. Začátkem dubna až května se želva probouzí. Vyjmeme ji z bedničky, omyjeme vlažnou vodou a umístíme do terária. Zpočátku potřebuje želva dostatek vody, aby doplnila úbytek během zimního spánku, pak postupně začíná přijímat potravu.

Nemoci

Tak jako jiným zvířatům, nevyhýbají se nemoci ani želvám. Trpí poruchami trávení, nedostatkem vitaminů, záněty. Proto sledujeme jejich zdravotní stav a podle potřeby ihned navštívíme veterináře