Křeček

• křečci žijí většinou jako samotáři a patří do čeledi Křečkovití
• křečci jsou hlodavci, jejich zuby neustále dorůstají, proto si je křečci musí pravidelně obrušovat
• křeček může své torby značně roztáhnout tak, že připomíná rogalo, sahají mu od tlamičky až po pas
• křečci jsou aktivní pouze večer a v noci, přes den spí
• křečci jsou převážně býložraví, ale i oni potřebují čas od času živočišné bílkoviny
• dožívají se pouze dvou, maximálně tří let
• křečci se potřebují hodně hýbat
• nejdůležitějším smyslem je pro křečka čich, je tak dokonce schopen poznat svého majitele
• na větší vzdálenost křečci příliš dobře nevidí, v denním světle jsou téměř slepí

Druhy

Křečík džungarský 

 

Velikost: 7 - 10 cm
Váha: 35 - 50 g
Délka života: 2 - 3 roky
Pohlavní dospělost: 18 - 23 dní
Věk vhodný k započetí chovu: 3 - 4 měsíce
Délka cyklu říje: 4 dny
Doba březosti: 20 - 22 dní
Narození: bezproblémový porod, mláďata lysá a slepá, váha 1 - 2 g
Počet mláďat: 2 - 10
Doba kojení, odstavení mláďat: 21-28 dní
Křečík džungarský má tělíčko vajíčkovitého tvaru, s kulatou širokou hlavičkou, korálkovitýma černýma očičkama a krásně kulaté uši posazené z boku hlavičky.
Křečík džungarský je charakteristický svými černými oblouky nad pacičkama a uhelně černým hřbetním proužkem linoucím se od hlavičky až k ocásku. Správná barva chloupků je tmavě hnědá a na konci hloupku je černá.
Existují 3 barvy : přírodní(agouti), safírová (sapphire), perlová (pearl). Perlová může být kombinovaná s přírodní (agouti pearl) nebo se safírovou (sapphire pearl).
(http://chsbavlnka.webnode.cz/barvy-kreciku-dzungarskych/)
V zimě se křečík džungarský přesrsťuje do zimní srsti (krásná chundelatá bílá srst).

Křečík džungarský je velmi teritoriální a samostatně žijící jedinec a ve volné přírodě se s jedincem opačného pohlaví setkává jen v době páření. VŽDY CHOVÁME KAŽDÉHO KŘEČÍKA DŽUNGARSKÉHO VE SVÉ UBIKACI !
I když se může zdát, že nám jedinci spolu perfektně vycházejí, jejich společné soužití je velice stresuje a někdy, když zrovna nejsme se svými chovanci můžou mezi nimi vznikat souboje, které mohou mít za následek zranění a v některých případech bohužel i smrt.

V dnešních zverimexech bohužel nenajdete čisotkrevného křečíka džungarského. To co prodavači ve zverimexech nazývají křečíkem džungarským, je ve skutečnosti hybrídek křečíka džugarského a křečíka Campbellova, kteří se mohou mezi sebou pářit.
Jak správně rozeznat čistokrevného křečíka džungarského od hybrídka je zde : http://chsbavlnka.webnode.cz/jak-pozname-hybridniho-krecika-dzungarskeho/
Bohužel toto mezidruhové křížení vzniká za účelem vzniku atraktivních barev, ale nese s sebou mnoho nemoci např. cukrovka, obezita, head tilt, swimming....

Křečík džungarský by měl mít ubikaci velkou od 50x30x30 cm. Křečík džungarský má ochlupená chodidla, nejvhodnější ubikací pro něj je akvárium nebo plast box.

Čistokrevný křečík džungraský je milý, komunikativní a hravý. U hybrídků se někdy může vyskytnout plachost, kousavost nebo agrese vůči majiteli.

Křečík Campbellův 

Velikost: 7 - 10 cm
Váha: 40 - 60 g
Délka života: 1,5 - 2 roky
Pohlavní dospělost: 5 týdnů
Věk vhodný k započetí chovu: 3 - 4 měsíce
Délka cyklu říje: 4 dny
Doba březosti: 18 - 21 dní
Narození: bezproblémový porod, mláďata lysá a slepá, váha 1 - 2 g
Počet mláďat: 4 - 6
Počet vrhů: 3 - 4
Doba kojení, odstavení mláďat: 21-28 dní

Křečík Campbellův je vzhledem velmi podobný křečíku džungarskému, ale má více barev, na zimu nemění srst, očka má níže k čumáku a při pohledu ze shora má více kulatý tvar. Pěkný článek o rozdílech mezi křečíkem Campbellovým, džungarským a jejich křížencem - hybridem - je třeba zde: http://www.mandarins.wz.cz/k-hybrid.php. Ve zverimexu křečíka Campbellova zpravidla neseženete, čistokrevné křečíky Campbellovy chová u nás jen pár chovatelských stanic a hrstka nových majitelů jejich odchovů. Předci Campbelláčků v ČR jsou vždy importováni ze zahraničí, což bývá podloženo průkazem původu.

Co se povahy týče, je křečík Campbellův poměrně specifický. Není agresivní, jak se dlouho usuzovalo, pouze teritoriální - chrání si své bydlení a to i vůči chovateli. Pokud ale křečíkovi do bydlení nezasahujete a vyndaváte ho z jeho prostředí třeba krabičkou, na ruce už bývá hodný, nekouše ani neskáče (za předpokladu, že byl u chovatele alespoň trochu socializován, to ale platí pro všechny druhy). Intenzita teritoriálního chování se u různých jedinců liší, někteří ho neprojevují téměř vůbec, zájemci o koupi tohoto druhu by s tím však měli počítat.

Křečíci Campbellovi mají též trochu odlišné nároky na stravu, než ostatní křečíci - mají sklony k cukrovce, takže je vhodné dávat jim dietní stravu. Ta spočívá v tom, že z jídelníčku vyškrtneme veškeré ovoce (i sušené), piškoty, dropsy a podobně, dále je vhodné nedávat křečíkovi slunečnici. Naopak velmi rádi mají seno.
Bydlení by mělo mít minimální rozměry dna 50x30cm, vhodný je jako u křečíka džungarského plastový box (třeba box Samla 45l z Ikey) nebo terárium, ideálně s kolotočem s pevnou podlahou.

Křečíky je možné chovat trvale ve skupinkách stejného pohlaví (velikost skupinky záleží na velikosti bydlení, např. terárium s rozměry 60x40cm je vhodné pro max. 3 křečíky), ale chovatel musí pravidelně kontrolovat, zda spolu křečíci vycházejí. Jakmile se objeví kousance, je třeba křečíky rozdělit. Při skupinovém soužití na sebe Campbelláci občas piští, jako by se prali, ale je to jen forma upevňování hierarchie ve skupině a dokud se nekoušou, je to normální. Chovat trvale samečka se samičkou se nedoporučuje, samička křečíka Campbellova je velmi plodná a měla by jeden vrh za druhým. Je ale možné páreček spojit na dobu páření a samce oddělit až ve chvíli, kdy je na samičce vidět těhotenství, což může trvat od 3 týdnů do dvou měsíců. Pokud spolu páreček zůstane i po porodu, bude se samec starat o mladé společně se samicí, ale ihned po porodu ji znovu nakryje, takže samička nestihne dokojit první vrh a už má další, což není dobré ani pro ni, ani pro mláďata, takže bych od tohoto dříve doporučovaného postupu raději upustila.

Křeček syrský 

Velikost: 16 - 18 cm
Váha: 85 - 180 g
Délka života: 2 - 3 roky
Pohlavní dospělost: 35 - 45 dní
Věk vhodný k započetí chovu: 3 - 4 měsíce
Délka cyklu říje: 4 dny
Doba březosti: 15 - 16 dní
Narození: bezproblémový porod, mláďata lysá a slepá, váha 1 - 2 g
Počet mláďat: 5 - 12
Počet vrhů: 3 - 4
Doba kojení, odstavení mláďat: 21 - 28 dní

Povaha: křečci syrští jsou přítulní, snadno ochočitelní, Tito křečci jsou samotáři a nedoporučuje se je chovat v párech.

Křečík čínský

Velikost: 8 - 13 cm
Váha: 35 - 45 g
Délka života: 2 - 3 roky
Pohlavní dospělost: 28 - 30 dní
Věk vhodný k započetí chovu: 3 - 4 měsíce
Délka cyklu říje: 4 dny
Doba březosti: 20 - 22 dní
Narození: bezproblémový porod, mláďata lysá a slepá, váha 1 - 2 g
Počet mláďat: 2 - 12
Počet vrhů: 3 - 4
Doba kojení, odstavení mláďat: 21 - 28 dní

Vzhled: záda má zbarvena do zlatohnědé barvy, která směrem k břišní straně pozvolna přechází v bílou. Od čela až do poloviny zad mu obvykle vybíhá černý hřbetní pás, což ale není pravidlem. Má velmi
malá, tmavě zbarvená ouška. Je napadně štíhlý a ve srovnání s ostatními křečky má poněkud zašpičatělý obličej.

Povaha: U křečíka čínského ještě stále přetrvává velmi divoké chování. Samička se vůči samci chová vysloveně agresivně. Ochočit se nechají pouze mláďata.

Křečík Roborovského 

Velikost: 7 - 9 cm
Váha: 30 - 40 g
Délka života: 2 - 3 roky
Pohlavní dospělost: 14 - 24 dní
Věk vhodný k započetí chovu: 3 - 4 měsíce
Délka cyklu říje: 4 dny
Doba březosti: 19 - 22 dní
Narození: bezproblémový porod, mláďata lysá a slepá, váha 1 - 2 g
Počet mláďat: 1 - 7
Počet vrhů: 3 - 4
Doba kojení, odstavení mláďat: 21-28 dní

Vzhled: hřbet má světle žlutý s nádechem šedé nebo červenohnědé barvy. Břišní strana a končetiny jsou bílé. Tlapky má, stejně jako křečík džungarský, chlupaté. Poznávacím znamením jsou 2 bílé skvrny symetricky umístěné kolem očí.

Povaha: křečík Roborovského je velmi plachý a ochočit se jej podaří jen zcela výjimečně. V dostatečně velké ubikaci (vzhledem k jeho velikosti je vhodné i terárium) jich můžete chovat i více pohromadě.

Krmení

Křeček by měl mít neustále k dispozici čerstvou vodu (tu je třeba měnit minimálně 1x denně) a směs suchého krmení. Součástí směsi by měli být také živočišné bílkoviny, které ve zverimexových směskách chybí (výjimku tvoří např. krmiva JR Farm). Pokud ve směsi živočišné bílkoviny nejsou, je třeba je ke krmení přidávat v podobě kuřecího masa, kočičích granulí, vařeného bílku, moučných červů nebo jogurtu. Každý den by měl také křeček dostávat čerstvou zeleninu (při jejím výběru se řiďte seznamem - viz. výše), jednou za čas ovoce.

Ubytování

K ubytování pro křečky syrské poslouží nejlépe klec.Využít lze i perfektně vybavený plastový box nebo akvárium.

Pro křečíky je vhodnější plastový box nebo akvárium, protože nemají tlapky přizpůsobené šplhání po mřížích.

Na nižší boxy a akvária je třeba vyrobit víko z pletiva, jelikož křečci jsou zruční lezci.

Ubikace  by neměla nikdy mít základnu menší než 60 x 30 cm, pochopitelně platí pravidlo čím větší = tím lepší. 

Rozteč mříží by měla být co nejmenší (0,5 – 1 cm).

Ubikace by měla být umístěna na klidném a tichém místě. Nikdy ne v průvanu nebo na přímém slunečním světle.

Příslušenství:

Stabilní miska na jídlo (není nutností)

Napáječka (dočasně lze nahradit miskou)

Kolečko na běhání (pro syrské s průměrem 20 – 30 cm, pro křečíky s průměrem 20 cm)

Materiál na hnízdo (neparfémované kapesníčky, ubrousky, toaletní papír, buničitá vata)

Neprašná a neparfémovaná podestýlka (hobliny, štěpky, Asan…)

Záchůdek (není nutností)

Domeček (ideálně dřevěný – křeček si o něj bude brousit zuby)

Miska s koupacím pískem (není nutností)

Prolézačky (hamaky, košíky, větve, Sputniky, proutěnou, houpačky…)

Čeho se vyvarovat:

Nikdy nepoužívejte jako materiál syntetickou vatu, vatu určenou pro křečky nebo jakékoliv textilie– vlákna mohou způsobit zanesení lícních torb.

Nedávejte křečkům větve z peckovin a jehličnanů.

Pokud koupíte kovové běhací kolo, je nutné mezi mřížkami proplést papír nebo plast (např. tvrdé plastové desky).

Mřížová patra je třeba zakrýt (kartonem, překližkou).

Nikdy nepoužívejte dřevotřísku, lepidlo v ní je toxické.

Příklad vhodného ubytování pro křečky:

Ochočení a pohyb

Jak si získat křečkovu důvěru?
Ochočení křečka je velmi důležité. Abyste si s ním mohli hrát a brát ho do ruky musíte si získat jeho důvěru. Chce to čas a trpělivost, důvěra křečka se získává postupně. Není dobré to odkládat, nejlépe se křeček ochočí, dokud je ještě mladý.

Když se mu budete věnovat často a budete na něj mluvit, naučí se znát váš hlas. Když dáváte ruku do klece dávejte pozor, abyste nedělali prudké pohyby, tak malého tvorečka jako je křeček může vaše ruka snadno vyděsit.

Takové ochočení křečka může trvat tak tři týdny, ovšem je to individuální, nemyslete si, že křečci jsou všichni stejní. Někdo vám může začít důvěřovat po týdnu a jiný za měsíc.

Ochočování neuspěchejte a postupujte podle níže uvedených bodů. Pokud to uspěcháte, křeček pak nemusí být ochočený a musíte začít znova.

Proč křečci koušou?
Vždycky myslete na to, že křečci koušou jen když jsou vyděšení, je to v podstatě jejich obrana. Proto je neděste a zacházejte s nimi hezky, aby neměli důvod vás kousnout. Kdyby se tak přeci jen stalo, kousnutí mladého křečka nijak zvlášť nebolí a ani neublíží. Občas se může stát, že vás křeček jakoby ochutnává, nelekejte se, nebo křečka vyděsíte a může vás pak doopravdy kousnout.
Jak postupovat při ochočení:

• je dobré nejdříve zjistit, kdy je křeček vzhůru a kdy spí, proto ho musíte nejdříve pár dní pozorovat. Nejlepší doba pro ochočování je totiž doba, kdy je křeček aktivní. Vypozorujte si, co váš křeček rád jí, pomocí jeho oblíbených pochoutek pak můžete lépe překonat jeho strach. Křeček by si měl zvyknout na přítomnost vaší ruky, to je prvním krokem k ochočení. Dávejte mu potravu přímo na podlahu klece, tak si začne na vaši ruku zvykat a naučí se, že přináší něco dobrého a neublíží mu.
• když vidíte, že křeček si na vaši ruku zvykl, to znamená, že se pohybuje po kleci nebo jí i v přítomnosti vaší ruky, zkuste položit potravu na vaši ruku tak, aby z ní jedl. Není však dobré ho hned začít hladit nebo s rukou hýbat, když vám z ní začne jíst. Zase trpělivě počkejte, až si na to zvykne a pak ho můžete pohladit pomalu po zádech, tak, aby se nevyděsil.
• v další fázi by si měl křeček zvyknout na zvedání. Teď už má křeček důvěru k vaší ruce a měl by na ní bez problému nalézt, když mu jí strčíte do klece. Stačí pak už křečka jen zvednout, ale raději pomalu, aby si neublížil, kdyby se rozhodl z vaší ruky utéct. Můžete ho také přidržet druhou rukou, ale to by se mu nemuselo líbit. Pokud tohle všechno zvládnete, je váš křeček prakticky ochočený.

Jak si soužití s křečkem zpříjemnit:Ochočený křeček přináší nové možnosti jak pro vás tak pro něho. Jelikož křeček je velice aktivní a čilé zvíře (pokud zrovna nespí), potřebuje pohyb. Běhání v kole a hrabání se může zdát po čase nudným jak pro křečka, tak pro vás, když ho pozorujete. Proto je dobré, dopřát křečkovi pohyb i mimo klec, nejlépe každý den.

Můžete si křečka jen tak vzít třeba na postel nebo na gauč, kde může pobíhat a dát mu tam nějaké překážky, které by musel zdolávat. V takovém případě ho však musíte stále hlídat, neboť křečci jsou mistři útěků a jsou schopní skočit na zem i z postele. Lepší je vytvořit pro křečka výběh. To znamená vytvořit nějakou ohrádku, ze které nemůže utéci, křeček si pak může hrát přestože ho zrovna nehlídáte.

Do výběhu umístěte různé překážky nebo prolézačky (kartónové válce, květináče, větve, krabice, hadříky, polštáře atd…), ale buďte opatrní, výběh musí být pro křečka bezpečný.

Přestože uděláte výběh tak, aby z něj křeček neutekl, může si najít nějakou mezírku nebo skulinku, kterou se mu to povede. Pak je potřeba křečka chytit. Zase je to různé, některý křeček uteče a někde zaleze a sedí tam (například za skříní, gaučem, pod postelí atd…) a jiný křeček uteče za skříň a za pár vteřin vyběhne druhou stranou, takového snadno chytíte. Ale ani ten, co se usadí za skříní tam nevydrží věčně, nejlepší je ho nalákat na jídlo. Můžete třeba položit kousek nějaké zeleniny na podlahu ke skříni a křeček vyleze. Pokud se vám ho nepodaří dostat z úkrytu takhle, můžete zkusit ještě klec. Položte ji na zem (tak aby do ní mohl vlézt), poblíž místa, kde se křeček ukrývá a až dostane v noci hlad, vleze zpátky do klece a ráno byste ho tam měli najít. Když je křeček vzdorovitý a ni tak nevyleze, nezbývá než skříň odstěhovat a křečka chytit, pozor ale, ať mu přitom neublížíte.

Zdraví

ak poznáme, že je náš křeček nemocný?
Když je o křečka správně pečováno, je správně krmen, má dostatek pohybu a jeho obydlí je udržováno v teple, suchu a čistotě, je obvykle zdravý. Přesto však může onemocnět. Projevit se to může různými způsoby. Nejčastějším projevem nemoci je nechuť k jídlu. Křečci mají velmi dobrý apetit a pokud vidíte, že vašemu křečkovi nechutná, je s ním určitě něco v nepořádku. Příznaky můžou být ale i jiné, například špinavá srst kolem ocasu je známkou průjmu, nebo se v kožíšku vyskytují olysalá místa.
Jak postupovat při léčení nemocného křečka?
Pokud máte podezření, že je váš křeček nemocný, nikdy neodkládejte návštěvu zvěrolékaře. On si s ním poradí ve většině případů lépe než vy. Přestože né vždycky křečka zachrání, může vám alespoň objasnit jeho nemoc a ujistit vás, že jste neudělal nic špatně, což je velmi důležité. Při převozu křečka k veterináři se vždy
postarejte o to, aby byl křeček v teple a měl dostatek čerstvé vody.
Nejčastější příznaky nemocí:

• Kýchání, podrážděné oči a nos, ze kterého teče

– může to být alergie, třeba na nějaký materiál na hnízdo, na osvěžovač vzduchu nebo leštěnku ve spreji. Ale může to být také nachlazení, takže držte křečka v teple, a když mu do druhé dne nebude lépe, odneste ho ke
zvěrolékaři.

• Srst kolem ocasu velmi špinavá a třeba i vlhká

– váš křeček má průjem, možná jen proto, že snědl něco, co mu nesvědčilo. Ale může to být také první známka vážné infekční nemoci, takže odneste křečka hned ke zvěrolékaři.

• Olysalá místa v kožíšku

– může to být jen stářím, nebo se mohl křeček o něco třít a srst si odřít. Ale pokud si holá místa škrábe, mohou být příčinou roztoči. Veterinář vám dá přípravek, kterým je odstraníte.

• Nechuť k jídlu, oteklá tvář a slzící oči

– vašemu křečkovi něco uvízlo v lícní torbě. Odneste ho k veterináři!
Zkušenost chovatele (oteklá tvář): "křečkovi něco uvízlo v lícní torbě, bohužel už mu nepomohl ani veterinář, byl nejspíš příliš slabý."
Zkušenost chovatele (nechuť k jídlu): "křeček se neustále přesouval z hadru na podlahu krabice, nejspíš se
chtěl chladit, nic nejedl a stále jen spal, těžko se pohyboval. Veterinář mu píchl injekci a řekl, že je nachlazený, měla následovat injekce další den, křeček však bohužel zemřel."

• Po pádu nebo po příliš divokém zacházení leží křeček úplně nehybně, jako by byl mrtvý

– je v šoku, i když nemusí být nijak vážně zraněný. Když ho necháte na klidném, teplém místě, měl by se za hodinu nebo za dvě vzpamatovat. Když ne, odneste ho ke zvěrolékaři.

• Říznutí (křeček se pořezal o něco ostrého)

– přidejte kapku antiseptika k teplé vodě (převařte ji a nechte vychladnout) a jemně ránu omyjte. Když zčervená a zanítí se, odneste křečka ke zvěrolékaři.

• „Mokrý ocas“

- vyskytuje se většinou u mláďat (kolem odstavu), je to bakteriální onemocnění projevující se zapáchajícím průjmem (až je ocas mokrý), je nutné IHNED vyhledat veterináře a podat křečkovi antibiotika, jinak může uhynout i během 24 hodin. Je to onemocnění vyvolané stresem (např. brzký odstav od matky), je nakažlivé a náchylnost je dědičná (pokud křeček někdy v životě měl tuto nemoc a byl vyléčen, neměl by se používat k chovu!).
Nemocné zvíře je nutné oddělit, po vyléčení klec pořádně vydesinfikovat (např. Savo) a nechat nejlépe několik týdnů stát než se do ní dá nový křeček.

• Zlomeniny

Zkušenost chovatele: "křeček nešťastně spadl a zlomil si nožičku. Nejlepší je jít okamžitě k veterináři, ten si s tím poradí. Pokud si toho nevšimnete, může křečkovi srůst nožička špatně a bude jí mít zdeformovanou."


Kolika let se dožívá zdraví křeček?
Zpravidla se dožívá věku asi dvou nebo tří let, občas i více. Může se ale stát, že zemře bez jakýchkoli příznaků na nějakou nemoc nebo po náhodném pádu.
Co dělat, když mi zemře můj křeččí kamarád?
lNejlepším lékem na ztrátu domácího mazlíčka je nový domací mazlíček. Lépe tak křečky poznáte a zjistíte, že opravdu každý křeček je jiný, jinak se chová, chutnají mu jiné věci, má rád jiný způsob pohybu atd…a právě
pozorování nového křečka vám pomůže zapomenout na ztrátu křečka předchozího.

Rozmnožování

Narození mláďat je pro každého úžasným zážitkem, zejména děti se tak mohou seznámit s přírodními zákony. Avšak s  odchovem křečků a je samozřejmě spojena i spousta problémů. Odchov mláďat rozhodně nemůžeme doporučit každému majiteli křečka. Proto než se rozhodnete pro odchov mláďat přečtěte si pozorně tento článek.
Problematika chovuProblém  spočívá v tom, že křečci patří vůbec k nejplodnějším savcům na zemi. Samička přivádí na svět po velmi krátké březosti v průměru 6-10 , ale i 15 mláďat. Navíc délka cyklu říje je u samičky asi 1 týden, takže prakticky může přecházet z jednoho období březosti do druhého.
Délka březosti je u křečka syrského (= křeček zlatý) 15-16 dnů, u křečíka džungarského 19-22 dnů, křečíka roborovského 21 dní, křečíka campbellova 18 dnů. 
Mláďata potřebují péči jen během prvních 28 dnů a schopna rozmnožování jsou již ve stáří asi 3 měsíců. To vše velmi urychluje jejich celkovou rozmnožovací schopnost.
Ve volné přírodě to má samozřejmě své opodstatnění, protože křeček má velmi mnoho nepřátel. Jedině tak může jako živočišný druh bezpečně přežít.
Kdo si tedy chce pořídit křeččí pár a věnovat se odchovu mláďat, měl by budoucím potomkům nejdříve zajistit nové majitele. Zkušenost je totiž taková, že sebevědomí chovatelé často zůstanou s početnými mláďaty sami a pak jsou nuceni si pořídit další klece, neboť křečci jsou den ode dne vzájemně nesnášenlivější, a navíc se mezi sebou začínají znovu pářit. Kromě toho, každý si chce pořídit křečka mladého. Čím je tedy křeček starší, tím je odběr komplikovanější. 4 týdny uběhnou rychle a jejich fyzický vývoj je k nezadržení. V odběru mladých křečků se nelze spoléhat na obchody se zvířaty. Většina má své stálé velko-dodavatele a o mláďata ze soukromých chovů nemají ve většině případů zájem. Proto než se rozhodnete samičku nakrýt poptejte se známých, dejte inzeráty. Zajistěte si alespoň 10  odpovědných zájemců o malého křečka. Pokud jich tolik neseženete, raději samičku nekryjte.
KrytíSameček a samička se vzájemně tolerují jen v době páření. Pravidelnými pokusy (nejlépe večer), při kterých vkládáte samičku do klece samečka (nikdy ne opačně), poznáte, zda již nadešel ten správný čas. V případě že samička není v říji ji musíte ihned od samce oddělit. Pokud je samička v říji, zůstane v přítomnosti samečka nehnutě stát se zvednutým ocáskem. V takovém případě je možné ponechat samičku u samečka přes noc.K přenášení v každém případě použijte kožené rukavice, protože peroucí se křečci nedělají rozdíl mezi „sokem“ a prstem chovatele.
Klec by měla mít minimální velikost plochy 60 krát 30 cm, výšku 30 cm a dodatečné místo pro ještě jeden domeček na spaní. Křeččí párek totiž chce v době páření spát odděleně, později se tato plocha navíc bude jistě hodit pro mláďata.
Rada: chov křečíků je mnohem jednodušší. Tato zvířátka se snášejí mnohem lépe a páreček spolu může žít pohromadě i natrvalo. Pozor však, aby jste mezi sebou nekřížili sourozence. A velký pozor na křížení křečíka džungarského a křečíka campbellova – tyto dva druhy se mezi sebou mohou křížit,ale je to velmi nevhodné a nežádoucí.
PářeníJakmile už samička samce neodhání a nesnaží se ho kousnout, začíná milostná předehra.
Sameček začne samičku strkat čumáčkem do slabin a olizuje ji od hlavy až po ocásek. Při tom očichá a prozkoumá hlavně genitálie a břišní stranu těla. Samička mezitím stále odbíhá, jako by chtěla předehru co nejvíce oddálit. Daleko se však nedostane a sameček ji většinou může snadno následovat. Konečně se sameček pokusí čenichem strčit do malého zadečku samičky tak, aby zůstala ztuhle stát s prohnutým hřbetem. Následuje poměrně krátký pohlavní akt, při kterém je samička stále ještě nehybná. Po koitu strnutí skončí a po celkové očistě se rituál opakuje až do té doby, dokud samička samce neodežene.
Rada: kdy páreček nechat ještě pohromadě a kdy už jej oddělit, záleží na tom, jak se vzájemně snášejí. Ale déle než jeden den láska u syrského křečka zpravidla nevydrží.
Tip: samičky jsou schopny se pářit jen 5. nebo 6. den cyklu. V ostatní dny jsou velmi agresivní a doslova samce „vykoušou“ pryč a chrání si tak své území.
BřezostDélka období březosti je u křečků extrémně krátká - viz výše. Již po jednom týdnu po oplodnění si můžete všimnout zvýšené spotřeby žrádla, zvětšování břišní dutiny a výrazné změny v chování samičky. Bez ustání si totiž připravuje zásoby a zpracovává materiál na přípravu hnízda - např. toaletní papír nebo papírové kapesníčky. Teď se teprve ukáže, jak je výhodné mít velký domeček s odklápěcí střechou. Pokud je totiž domek příliš malý, vrhne samička mláďata mimo něj, což může být u nervóznější matky velký problém.
Pokud chcete mít o hnízdě v domečku přehled, stačí pak jen stříšku odklopit, čímž můžete vše jednoduše zkontrolovat, aniž byste samičku s mláďaty příliš vyrušovali. Vy sami matce nijak zvlášť pomáhat nemusíte. Bohatě stačí, když budete dodržovat následující pokyny:

• zajistit klid a vyloučit v okolí klece hluk a otřesy, neměnit prostředí kolem klece
• dostatečně zásobit samičku materiálem na stavbu hnízda
• zvýšit přísun krmiva, rovněž pak dávky bílkovin a šťavnaté potravy
• poslední výměnu podestýlky udělat dva dny před porodem a hnízda se již od té doby nedotýkat (změna pachů!)

PorodMláďata se rodí obvykle bez jakýchkoli komplikací a porod nastává většinou v noci. Pokud byste se čirou náhodou o porodu dozvěděli, v žádném případě samičku nevyrušujte sledováním a rozhodně se nesnažte nijak pomáhat. Samičky totiž v takové chvíli reagují na jakýkoli podnět velmi přecitlivěle. Mohou hnízdo ze strachu opustit a již narozená mláďata přesunou v lícních torbách na druhou stranu klece a tam je buď nechat ležet, nebo dokonce sežrat.
Samotný porod trvá asi půl hodiny. Porodní bolesti jsou téměř neznatelné a mláďata přicházejí na svět jedno po druhém ve velmi krátkém intervalu. Matka prokousne svými řezáky plodový obal a sežere jej. Následně začne požírat pupeční šňůru a pak mládě dosucha olíže. A za chvilku se mláďata již poprvé přisají ke strukům.
Kontrola hnízdaV prvních dnech po porodu matka hnízdo jen zřídka opouští, neboť ještě holá mláďata potřebují teplo a musí být kojena. Proto během prvních dnů neustále leží pod matkou, přisáta k jejím strukům. Pokud se z domečku v kleci pravidelně ozývají tiché libé zvuky, mělo by s mláďaty být vše v pořádku.
Rada: přesto je třeba občas hnízdo zkontrolovat. Vždy vyčkejte, až samička domeček opustí, nebo ji vylákejte nějakým pamlskem. V žádném případě hnízdo neprohlížejte v přítomnosti samičky. Je to pro ni velmi stresující.
Může se také stát, že ochranné pudy jsou u samičky natolik silné, že jakmile z hnízda uslyší rušivé zvuky, okamžitě se do něj vrátí. Proto hnízdo zkontrolujte co nejrychleji a stříšku ihned znovu zavřete.
Pokud jsou mláďata v hnízdě schována tak, že je nemůžete vidět, odhrňte je nějakým stéblem z vnější podestýlky. Hlavně do něj nikdy nesahejte rukama. Pro samičku to je totiž jednoznačně cizí pach, který vnímá rušivě.
Pokud v hnízdě objevíte mrtvé mládě, odstraňte jej pinzetou.
Na malé křečky můžete sahat až když koukají a sami vylézají z hnízda. I tak je třeba být velmi opatrní a před braním mláďat do ruky  je dobré promnout v dlani trochu materiálu z hnízda, aby získala stejnou „vůni“ jako mláďata.
KanibalismusPožírání mláďat vlastní matkou (případně dalšími společně chovanými zvířaty) se nazývá kanibalismem. Ve volné přírodě k tomu nejčastěji dochází tehdy, pokud na malé ploše musí žít pohromadě příliš mnoho jedinců. (Odborně se tento nedostatek prostoru nazývá „crowding“.)
V souvislosti s odchovem mláďat v kleci se kanibalismus někdy rovněž objevuje. Jeho existence může mít různá opodstatnění:

• Nedostatek klidu: pokud je samička v období narození mláďat nervózní a bojácná, především vlivem neustálého vyrušování a změny pachů v hnízdě, může ji stres dohnat až k požírání narozených mláďat.
• Chybějící brzdný mechanismus: když matka zbavuje mláďata pupeční šňůry, obvykle ji sežere až těsně k vyústění u jejich tělíčka. Má totiž v sobě vrozenou zábranu, která ji zabrzdí až teprve u tělíčka mláděte. Za normálních okolností mládě při přerušování pupeční šňůry protestuje a piští, což u matky právě onen brzdný mechanismus bezpečně spouští. Je-li mládě mrtvé nebo jen oslabené a neozývá se, matka někdy jednoduše žere dál.
• Nedostatek bílkovin: mladým samičkám nebo samičkám, které jsou příliš brzy po porodu znovu březí, výrazně chybí dostatek bílkovin. Tento nedostatek bílkovin mohou někdy řešit právě požíráním vlastních mláďat.
• Rušení v období laktace: pokud má samička vlivem dlouhotrvajícího stresu málo mléka, může to rovněž vést ke kanibalismu.
• Nedostatek prostoru: je-li v kleci příliš mnoho jedinců, přestanou křečci dočasně vylučovat svůj typický pach. Následkem toho mohou mláďata zůstat bez pachové stopy, čímž je samička nepozná a sežere je.
• Příliš mnoho mláďat : samička není schopná uživit velký počet mláďat, proto jejich počet zmenší
• Nemoc : samička může zabít a sežrat nemocná nebo slabá mláďata

Odchov mláďatSamičky křečka jsou velmi svědomitými matkami a věnují mláďatům maximální péči. A jako typičtí v hnízdech odchovávaní savci jsou mláďata na matce naprosto závislá. Proto s nimi matka první dny po porodu zůstává, až na malá přerušení, neustále. Kromě zahřívání a poskytování mateřského mléka, má na starosti i hygienu. Olizuje jim všechny tělní otvory a požírá jejich trus a moč. Intenzivním olizováním bříška rovněž podporuje činnost jejich trávící soustavy. Navíc dává pozor, aby se žádné mládě příliš nevzdálilo z hnízda. Jakmile si něčeho takového všimne, okamžitě mládě popadne za uvolněnou kůži na šíji a vrátí jej pěkně zpět do hnízda. Stejný chvat používá, pokud se musí na chvíli z hnízda vzdálit, ale mládě se odmítá od struku oddělit.
Jinak probíhá vývoj mláďat mimo matčino tělo zhruba stejně rychle, jako když byla matka březí.
Odstav mláďatVe stáří 4 týdnů jsou mláďata již samostatná. Někdy je lépe počkat s odstavem až na 5. týden, podle velikosti vrhu. Čím více mláďat ve vrhu je, tím pomalejší je jejich vývoj. Právě v období, kdy jsou nejroztomilejší a kdy se nemůžete vynadívat na jejich zábavné bojůvky, se s nimi musíte rozloučit. Zavolejte tedy zájemcům, že jsou mláďata připravena k odebrání.
Pokud se vám odběr protáhne, je třeba mláďata od matky oddělit a rozdělit je podle pohlaví.
Tělesný vývoj mláděte:

1. den	holá zarudlá kůže, zavřené oči, končetiny slabé a nevyvinuté, pohyb nekoordinovaný, vyměšování vždy až po matčině masáži bříška
2. den	začátek kožní pigmentace
5. den	růst srsti, první příjem tuhé stravy, první čisticí pohyby
10. den	oči již otevřené, plnění a vyprazdňování lícních toreb, péče o srst, vyměšování bez matčiny pomoci
14. den	opuštění hnízda, hraní se sourozenci
21. den	naprostá samostatnost
28. den	odstav